Život s kečupem

Psáno ve spolupráci s MS
 

Dobrý den,

jmenuji se Heinz Rajče, ale moji přátelé mi neřeknou jinak než beton, a rád bych vás seznámil s některými zvláštnostmi mého obyčejného života.

     Nejprve bych rád stručně zmínil, proč o tom, chci vůbec mluvit. Už i při poslechu mého příjmení vám to přijde zřejmé, avšak není tomu tak. Protože pes je zakopán v mém křestním jméně. Ale k tomu se dostaneme později.

     Rád bych teď zmínil úplně něco jiného. Věděli jste, že klavír má 88 kláves? Já ne. Když jsem onehdá čistil klávesy od kečupu, zjistil jsem právě toto. A tím se dostáváme k hlavnímu tématu.

     Když jsem byl ještě mladý, bylo by nějakých 21 měsíců, spadlo mi do oka rajské jablíčko. Což by nebyl takový problém, kdyby se nerozbilo. Moje matka si myslila, že mi vypadlo oko. Proto svojí rukou chtěla odstranit zbytky, a zdravé oko mi opravdu vydloubla. Odvar z rajčat mi dodnes připomíná tuto nemilou skutečnost. Z toho ale moc odvařený nejsem. Další věc, která mi to připomíná, je ten fakt, že vidím pouze na jedno oko. Toto bylo moje první setkání s kečupem. A hned jsem ho měl i v obličeji. Ovšem nevím kolik, protože se mísil s krví z mého vydloublého oka.

     Když to matka uviděla, strašlivě zaječela a snažila se celou situace okamžitě řešit. Rozhodla, že mi oko zadloubne zpět. Ovšem se spletla a do hlavy mi zatlačila největší zbytek z rozbitého rajského jablíčka. Při mé poslední lékařské prohlídce, mi doktor sdělil, že teď, na samém sklonku života, se rozložily poslední zbytky. Od té doby, jsem rajčata a hlavně kečup podrobil důkladnému zkoumání. Protože mi celý život lezl na mozek očním důlkem.

     Už jenom fakt, že po prvních pár týdnech mi bujaré černé vlasy zčervenaly, mi říkalo, že něco není v pořádku. Ovšem největší problémy nastaly ve chvíli, kdy se na koncích mých vlasů začaly vytvářet takové malé kuličky. Na konci léta jsem sklidil svoji první bohatou úrodu rajčat a vylisovaný kečup jsem z části prodal a za utržené peníze jsem koupil vědecké vybavení, díky kterému jsem mohl kečup zkoumat z větší blízkosti. Lupu.

     Díky ní, jsem zjistil, že kečup se skládá z jakési červené látky. Při bližším zkoumání jsem na nic nového nepřišel. I když jsem se na něj podíval zdravým okem. Bohužel jsem ale zjistil, že mám nekonečnou chuť na kečup a vzorek jsem stih sníst dřív, než jsem ho stačil podrobit chemickým testům. Má nekonečná kečupová žravost mě přivedla k tomu, že v každém pokoji ať už je to toaleta nebo garáž, můžeme mluvit i o pracovně, vířivce či kuchyni, všude najdeme kečup. Nachází se vždy uprostřed místnosti, abych věděl, kde ho mám hledat. Co se vířivky týče, tak v ní není voda.

     Ačkoliv z hlavy raší pár rajských týdně, mou chuť ovšem nezaženou. Šel jsem tedy za svou ženou, a požádal ji o nákup doživotní zásoby kečupu. Ovšem nevím, jak dlouho budu žít. Ještě se totiž nestalo, aby člověk byl napůl rajčatový keřík. Moje žena doufá, že vždy bych mohl uvadnout na podzim. To se zatím, bohužel pro ni, nestalo.

     Co se týče mého jídelníčku, nejím jenom kečup. Ale jím ho ke všemu, co moje žena uvaří. Někdy ona říká, že mi bude podávat jenom kečup a že to nepoznám. Omyl. Poznám. (Pozn.: Nepoznal. Dávala jsem mu pouze kečup, někdy jsem mu tam přimíchala i cherry rajčata. Žena.)

     Po pěti letech nepřetržitého růstu mých rajčatových výhonků jsem se rozhodl, že sklidím, co jsem zplodil. Zavolal jsem na děti, aby mi pomohly založit malou továrničku a po dlouhosáhlém přemýšlení mé ženy, protože já mám místo mozku kompost, ji pojmenovala po mně. Heinz. Ale protože Češi to nechápali, musela firmu přejmenovat na Honza. Bohužel jazyková znalost zatím není tak velká, jak očekávala. Češi totiž nechápali, že se jedná o kečup. Mysleli si, že prodáváme Němce. Bohužel ani přejmenování nepomohlo. Pro změnu si mysleli, že prodáváme Čechy nebo buchty. Náš podnik tak nese název Červené zlato. To nám pomohlo i s reklamním sloganem, který zní: „Červené zlato, namaž ho na to!“

     Díky strženým penězům jsem si koupil mikroskop a při opravdu důkladném zkoumání jsem nic nového nezjistil, než to, že se opravdu jedná o červenou hmotu. Více mi ale řekla etiketa našeho produktu. Zjistil jsem, že 100 g kečupu je vyrobeno z 95 g rajčat. Což mi trochu nesedělo, ale co, prodává se to. Největší zajímavostí bylo, že kečup neobsahuje tuk. Zato obsahuje E 202. Nevím, kde se to ve mně bere, ale moje žena tvrdí, že je vše v pořádku. To samé platí i o octu, kterého je tam 3,2%.

     Avšak i já, již 156 let stará rostlinka začínám cítit, že se nachyluje můj čas. Dnes mi již se živností pomáhá syn od vnučky mé babičky, který je ve svých 89 letech vitálním mladíkem. Má to však jednu potíž. Plodí pálivé papriky. Když jsme ho přijali do firmy, zavedli i pálivý kečup. Ovšem nevím, jak to sám zvládne, když tu budou pouze papriky a rajčata již ne. Moje žena si s tím doufám poradí.

     Jako místo svého posledního odpočinku jsem si vybral nově zřízený kompost u nás na zahradě. Má žena tvrdí, že lépe jsem si vybrat nemohl, že budu pro firmu stále prospěšný. Zasadí na mém hrobě prý semínka, která ze mě čas od času vypadnou. Já nemám nic proti. Mohlo by se totiž stát, protože moje semínka nebyla nikdy křížena, že se znovu narodím. A na ten čas se opravdu těším, až nás tu budou pobíhat celá stáda.