Vzory…?

Cena diváků na Polibku múzy 2012

 

„Jako už jsem něco měl, ale nechtělo se v tu noc vstávat a ráno jsem to nevěděl…“, postěžoval jsem si svému altregu.

     „To máš jako dost špatný,“ vysmálo se mi. „Prosím tě, vždyť o vzorech se dá psát dost a dost, neměl by si se soustředit pouze na tu jednu myšlenku. Nechalo by se toho napsat spoustu, třeba nějaké zamyšlení… a nebo, a to k tomu přímo vybízí, nějakej zajímvej popis..“

     „No jo, jenže tohle bylo opravdu něco…. kdybych nebyl tak línej….“ pronesl jsem a opět jsem začal mlátit hlavou o stěnu…. Už opadala omítka a začínali bejt vidět cihly, jak často jsem to dělal…

     „Neblbni… tak to bude horší…“, uklidňovalo mě moje altrego. Zkus spíš sednout za ten stroj a něco napsat…“

     „Tobě se to řekne, ale ty to vymýšlet nemusíš…“ openentoval jsem.

     Už jsem se takto bavil hodně dlouho. V létě jsem se dozvěděl téma do Polubku múzy 2012. Vzory. V tu chvíli mě ale nic nenapadlo. Řekl jsem si, že tomu dám čas a snad něco vymyslím. Časem ta myšlenka opravdu přišla, ale nedokázal jsem ji udržet. Od té doby jsem začal vést tento dialog se svým altregem kde se ta myšlenka ztratila, případně co napsat.

     Moje altrego mi dokáže velmi často pomoct. Ale tentokrát ne… Tentokrát bylo snad bezradnější než já…

     „Jako je sice hezký,“ spustilo altrego a vytrhlo mě z myšlenek, „že ti Mike řekl už v tom Finsku, ale stejnak ti to bylo úplně k ničemu…“

     „ To bych se i docela hádal… Měl jsem na přemejšlení dost času…“, naštval jsem se a odešel z místnosti… Zamířil jsem ven a koukal na oblohu. Ta sice byla nádherná, ale s mým problémem mi vůbec nepomohla.

     Problém s tématem vzory nastal opravdu už v počátku, o tom žádná. Jednoduchý to opravdu nebylo. Možná pro malíře, sochaře a podobně. Ale jak to maj pojmout literáti? Horko těžko.

     Existujou sice dvě možnosti… Jedna je popsat nějakej vzor, kterej si kdesi najde… Jenže to opisujete umění, které už někdo udělal, pokud jste neudělal sám. Je to sice třeba nádhernej vzor, ale přece jen, je lepší se na něj koukat a přihlásit ho do výtvarna, než ho popisovat… To by jinak nedávalo smysl…

     Druhou možností je napsat o nějakém tom vzoru. Míněno, že člověku jde něco příkladem. No, to je sice lehčí, za to asi bude dělat spoustu lidí… Navíc, žádnej takovej vzor nemám…

     Tím se možnosti vyčerpali a já stojím ještě před začátkem… není ani z čeho vybírat…

     Když se slovo vzory prožene Googlem, tak se nic, co by člověka upoutalo, také nenajde… Vzory smluv atp. Nebo odkaz na vzory podstatných jmen… To už je zajímavější, ale opět ouha. Jediný, co se s tim dá dělat je to, že je člověk napíše nebo o nich polemizovat… a to já moc nechci…

     Sečteno podtrženo, nezbývalo mi nic jinýho, než se vrátit a pokračovat v započatý diskuzi s altregem…

     Vstoupil jsem do místnosti a altrego už tam nebylo. Někam šel, řekl jsem si a posadil se tam, kde před tím seděl on. Pustil jsem se do přemýšlení a oči mi padli na plazmatickou lampu, kterou jsem si přivezl z Poitiers. Zapnul jsem jí… To co vytvářela, mě bohužel nijak neinspirovalo, ačkoliv vzory vytvářela velmi pěkné. Ale v tomhle případě to bylo hlavně na fotku… Nechalo by se tu vyhrát s manuální expozicí…. Ale mým cílem je literárno, ne fotky….

     Šel jsem si opět sednout, ale na jinou židli. Tentokrát jsem seděl naproti otlučené zdi…Budu jí muset opravit… někdy…časem… ale … teď….

     Úplně jsem se zarazil… Otlučená stále byla… ale něco se změnilo…

     Nad ní vyvěral nějaký pramen červené tekutiny, která tekla po stěně a vyplňovala jednotlivé praskliny… V prvním momentě jsem se lek, že snad krev nebo co… Došel jsem ke stěně a prostě tekutinu ochutnal. Byl to rajčatovej džus…. Kterej nesnášim…

     Koukal jsem na výjev jak na slitování boží. Za mnou se objevilo moje altrego. „Tak co tomu řikáš? Provrtal jsem stěnu a hadičkou jsem pustil džus... Koukám, že jsi ho i stihnul ochutnat…“

     „To jo… ale pořád tohle je spíš výtvarno….“

     „Není, když to vemeš kolem a kolem. Zkus napsat návod k vytvoření. S ním se můžeš příhlásit rovnou do literárna a výtvarna… Protože pak každej může mít takový obrazec doma a každej bude originál!“

     Měl pravdu. Sedl jsem a začal psát.

Jak si udělat zajímavý vzor, nesnadno a dlouze

Když máte vztek, mlatťe hlavou o stěnu, dokud omítka není pořádně oprýskaná. Pozor, nesmí ale být vidět cihly. Poté provrtejte stěnu a hadičkou pusťte rajčatový džus nebo jinou barevnou tekutinu. A máte hotovo.

     Byly to sice jen čtyři řádky, ale dali mi přídně zabrat. Pořád to je literárno. Pořád to je o vzorech. Podmínky snad byly tímto splněny. Nezbývá mi už nic jinýho než to gramaticky vychytat poslat a pak vyrazit na Polibek múzy…Kdy vlastně hergot je?