Tobiáš z Benešova

(Pokus o poezii)

 

Je zle matičko má,

těžké časy doba chystá.

Přijde Ota z Branibor

a do našich srdcí jen bol, jen bol.

 

Král padl na poli Moravském,

nepřenechal synovi svých lén.

Místo něj nám Ota vládne,

on a jeho srdce zrádné.

 

Kde kralevic Václav je?

Kde je naše naděje?

Zradou na Bezdězu držen,

jako nějaký podlý vězeň.

 

Kde jsou muži ve zbrani?

Kdo český národ zachrání?

Na Moravském poli leží

a probudí se stěží.

 

Biskup Tobiáš to dobře ví,

ani chvilku nelení.

Svolal totiž české pány,

by přišli na zasedání.

 

Přišel tam i Ota sám,

s družinou a nepozván.

Posadil se mezi pány,

jako vrána mezi vrány.

 

Sám Tobiáš předsedá sněmu

v duši tiše plný hněvu.

Ten Němec se ani trochu nestyděl,

nejradši by tady Otu vůbec neviděl.

 

„Pánové z Moravy a z Čech,

dovolíme Němcům vzít nám dech?

Už dva roky nám Ota vládne,

on a jeho srdce zrádné.

 

Čechám by měl český vládnout král,

a ne německý potentát.

Ať odejde Ota hned,

jinak zničí Čechům svět.“

 

Sálem to hned hučí,

Ota jenom tiše mručí.

Odpor proti němu velký je,

šíří se jak kurděje.

 

Povstal proto a pravil:

„Jen jsem se tu v Čechách stavil,

měl jsem na chvíli tu vládnout jen,

ale jak zdá se, nikdo není spokojen.

 

Odejdu já, i s družinou svou,

ještě dneska, rychle, tmou.“

S nocí odjel Ota s družinou,

stejně neměl možnost jinou.

 

I tak země bez vlády je,

avšak je tu naděje.

Teď si budou Češi vládnout,

a ne v Otově moci tonout.

 

Ale zemi chybí král,

a toho se Tobiáš bál.

Václav vězněm Oty zůstává,

musí se zjednat náprava.

 

Jede za Otou Tobiáš,

oděn v cestovní plášť.

Jede pro Václavovu svobodu,

jak pro nějakou žebrotu.

 

Ota o tom nechce slyšet,

div že nezačne z toho křičet.

Nakonec podvolí se ale,

aby neposlouchal řeči stále.

 

Na trůně zas sedí král,

kde je ale Tobiáš?

Do ústraní byl vytlačen

panem z Falkenštejna Závišem.

 

Teď nám zase Záviš vládne,

on si myslí, že to zvládne?

Ale biskup Tobiáš,

chce dát králi jeho plášť.

 

Záviš nemá králem být,

o tom může jenom snít.

A tak sesadil ho Tobiáš,

a Václavovi dal jeho plášť.

 

A tak Čechám vládne správný král,

ten spravedlivý, kterého si každý přál.

Nevládne jen se svým osudem,

ale také se svým biskupem.