Pod hvězdným nebem

 

Hvězdy. Jasné zářivé body noci. Nevím, kolik z nás se dokáže na chvíli zastavit a aspoň na chvíli je nepozorovaně pozorovat. Ono to mnohdy ani nejde, protože je zabíjí světlo jiné. Světlo měst. A to je mnohdy škoda.

 Jedna z nejkrásnějších hodných nocí, co jsem kdy zatím zažil, byla na zřícenině hradu Borotín, který se nachází na hranici středních a jižních Čech. Procházeli jsme tudy, během našeho puťáku. Celý den obecně slunečný a horký, nebe bez mráčků. Když se začalo stmívat, sice začalo být vidět světlo nedaleké stejnojmenné vesnice, ale zářilo málo. Hlavním zdrojem tepla se pro nás stal oheň, který jsme rozdělali, abychom si mohli udělat večeři.

Nastal tak vlastně nádherný večer pod oblohou plnou hvězd s malým táborákem, na kterém se vařila večeře. Jen tak jsme tam všichni seděli, jedli a povídali si mezi sebou. Nic víc. Prostě odpočinekovej večer po celodenní cestě. Nekrásnější zážitky ale měly přijít.

Té noci jsme spali pod širákem. Proč taky ne, když noc byla teplá a nebe bez jedinýho sebemenšího mraku. Zalezli jsme do spacáků a většina z nás jen tak začala pozorovat oblohu. Ta té noci zářila víc než obvykle. Měsíc ale vidět nebyl. Bylo krátce po novu. A tak jsem kousek od civilizace a bez měsíce měl možnost vidět nebe, tak jek ho nikdy před tím neviděl. To něco málo, co má člověk vidět ve městech, bylo teď vidět nejvíc. Ale nepřezářili ty ostatní, které také člověk mohl spatřit.

To nejkrásnější ale přijít mělo. Padaly hvězdy. A padala jich spousta. Každý z nás si mohl něco přát. Co, to se neříká. Nesplnilo by se to. Ten večer jsem usínal ve velmi dobré náladě. Věděl jsem totiž, že se tahle noc asi jen tak opakovat nebude.

A taky neopakovala. Uběhl skoro rok, než jsem zažil něco podobného. Nebyl to sice noc tak teplá, jako ta před tím, dokonce to nebylo ani to samé místo, ale hvězdná stejně, ne-li víc. Mohl jsem vidět jen část oblohy, protože zbytek zakrývaly stromy. Té noci jsem si uvědomil jedno. Člověk potřebuje více těchto nocí. Nestačí se jen čas od času zastavit a podívat na nebe. Každý s nás by měl alespoň na chvíli opustit svoji postel a lehnout si na jednu pod oblohu mimo dosah světel veřejného osvětlení a pozorovat, co se děje nad námi. Té noci, totiž zase padala hvězda….