O metalistovi

Psáno ve spolupráci s MS

  

Za sedmero vykalenými hospodami, za sedmero hard-rockovými festivaly a za sedmero železářstvími žil byl jeden metalista. A nebyl to obyčejný metalista.  Byl to železný metalista. Kam přišel, tam hrála tvrdá hudba. Nikdy se nestalo, že by někde, kde byl hrál jenom rock. Musel to beat minimálně hard-rock.

Jednou, v listopadu, když z pekla pršela rtuť, se náš metalista vydal na festival do Ostravy. Ale to udělal tvrdou chybu. Nejdřív zašel do baru, kde si na rozjezd dal Imodium a dvě Metalxy. V televizi potom zkouknul Metalrix. Pak se vydal Železnou třídou k místu fesťáku.

U vstupní brány blil LOTR. Byl to jeho starý známý, kterému přezdívali „Železný děděk.“ „Co se ti stalo,“ zeptal se náš metalista. Málem bych zapomněl, jmenoval se Platinový Joe. „Ale,“ povídá Železný děděk, „pouštěj pop. Radši tam ani nechoď.“

„Ale vždyť v programu stálo, že tu má bejt systém.“ „To sice je, ale v těch skupinách. Prej.“

A tak se náš metalista obrátil na místě a vrátil do svého auta s metalLízou. Nastoupil a nastartoval těžký dieslový motor. Pustil rádio Uhlí a po železné silnici, na které pravidelně potkával pendolíno, vyjel směrem do Železné rudy.

Tam to sice bylo lepší, ale když slyšel tu hatlamatilku ze druhý strany čáry, řekl si: „To je, gejša, tvrdej jazyk.“ A začal se učit v Německu klempířem. Sice jim moc nerozuměl, ale všechno bylo správně tvrdý.

Všechno bylo fajn, až do doby, když měl jednu zakázku v Tokiu. Musel se tam ubytovat v hotelu a to nebylo vůbec dobrý. Měli moc měkkou postel. A recepční na sobě vůbec neměl, kromě malý jmenovky z hliníku, žádnej kov. Ale u našeho metalisty nastal problém, když prošel bezpečnostním rámem. Na recepci musel odevzdat veškeré prsteny, kterých měl na každém prstu, včetně nohou, alespoň dva. Všechny kovové, jeden karbonový. Dvacet pět metrů řetězu z niklu. Čtyřicet tři spínacích špendlíků. Pyramid odevzdal víc, než jich stojí v Egyptě. Dokonce i jednu sfingu. Cínovou. Celý obsah své peněženky, protože bankovky neuznával. A v neposlední řadě mu přišli na to, že má kosti z chirurgické oceli.

Veškerý zabavený kov poslali do metalo-chirurgických závodů, kde je roztavili a výhodně prodali. Metalistu zavřeli do dolu, kde se těžil magnetovec. Naštěstí, tu nebyl zavřený sám. Narazil na několik kolegů, kteří zde také drželi basu. Piv.

Chlastala wiska, ella metalista!